Černobílá Carmen
Jindřich Ondřejovský
Vějíře tvých dlouhých řas
lehce povívají v letním žáru,
tvému srdci a tělu dal jsem se napospas,
když skonat, tak jedině v páru.
Na sobě máš jen šňůru korálů
tvé nachové rty jsou muletou na býka,
jak rád se dotýkám tvých oválů
a někde dole tušená opojná řeřicha.
Mé představy jsou však plané,
spíše bych se schoulil do tvého náručí,
ty by jsi řekla:Neplačte, pane,
vím, padl na vás náklad zášťi a područí.
Vyplačte se, slzy odplaví chmury
a ráno zase obitý ocelovými pláty
půjdete silný do bitev, andělé zhůry
vám budou vyhrávat na flétny zlatý...
Foto z nočního stolku
Petr Oupor
V lehkém závanu osvěžení se chvěješ
co krajkový vějíře Ti skýtá chvění
když v ruce své s ním hru rozehraješ
a svět se rázem změní.
Tvé srdce plesá blahem
když páni před Tebou se klaní
a každému je teskno žalem
že nejsi jeho paní.
Korálový náhrdelník zdobí dekolt tvůj
jak mnoho hádanek, co ukrýváš
snad přišel nyní čas také můj
i když se mi jen vysmíváš.
V očích Tvých jsem se utopil
rty Tvé chci s mými spojovat
jsi ta, o které jsem snil
a chci o ní v lásce bojovat.
Do černých šatů se dnes halíš
jako jsou i vlasy tvoje
prsten stříbrný pro štěstí nosíš
chci říci, lásko moje.
Zůstaň chvilku jenom stát
andělem buď života mého
mé srdce i kus nebe chci Ti dát
a zbavím Tě strachu z neznámého.
Chýlí se ke konci tmavá noc
zbývá mi jen okamžik snění
vím, že to není moc
a ráno to vše změní.
Ty odejdeš v dál s mým snem
já zůstanu opět sám
noc vystřídána je již dnem
na noční stolek proto foto Tvé jen dám.
--- --- ---
Tomáš Kiwi Mareček
Kapky vody na tvé kráse....
-kolik je v jediné chvíli štěstí-
tvé ruce, bloudící v mých vlasech
jemné krajkoví, hozené na pelesti
a kůže....hebká, tak hebká zdá se
Horká slůvka, šeptaná...
"Chci tě!" a "Vem si mne!"
čekáš..., víčka zavřená
a jsi tu pro mne a já pro tebe
(se vším, co to znamená...)
Nezkusíš ani předstírat
že nečetl jsem ve tvých očích "ANO"
ale jenom "SNAD"
...a najednou je ráno
(pro nás dva "čas usínat")