Foto 08 - Jan Jarka

Foto 08 - Jan Jarka

Západ slunce

Dominika Pánková

 

Slunce zapadá za obzor,

já marně skrývám svůj vzdor i vzor,

ve Vás, kdo jste mne tolik naučil

za těch několik chvil.

Chvil tak vzácných, že na ně stále vzpomínám,

všechny Vaše cenné rady v duši mám.

 

Slunce zapadá a něco krásného končí,

snad za Úsvitu nebudeme svítit loučí,

vždyť je jarní den, máj, čas lásky,

já slyším zpívat konipásky.

 

Se svou loďkou života se mějte na pozoru,

ať nenarazíte na útes, na horu,

co se tváří jako Vaše spása,

vždyť pomíjivá je krása.

 

 

Nalezený deník
Petr Oupor

     Končí den a pomalu se blíží noc. Moře kolem dokola se zabarvilo nádhernou rudou barvou od zapadajícího slunce za obzorem. Jeho ohnivě žlutá polovina je již ponořená do vln šplouchajících a narážejících do mého člunu.
     Další den mého trestu končí a já mohu usednout ke svému deníku a zapsat osud dalšího z oněch dní, které mi zbývají do konce mého trestu a vyhnanství. „Zradil jste britskou korunu, pane a za to se odsuzujete k trestu deseti let do vyhnanství v Novém jižním Wallessu, ztrátě práv, majetku a rodiny.“ Tak zněl rozsudek toho moci, peněz a mé ženy chtivého lumpa, co u nás ve městě dělal soudce. Je divná doba, ale musím v ní žít a nést svůj kalich hořkosti. O všechno mne připravil, ale já se vrátím. Jednou se vrátím ...
      „Johne, co jsi to zase našel?“ zazněl letním polednem hlas mladé dámy, co na pláži právě nachystala na stůl teplý a voňavý oběd. „Mami, našel jsem deník,“ odpoví jí malý chlapec, který se začetl do stránek starého otrhaného deníku, který nalezl v trávě pod stromy, mezi které mířila stezka z pláže. Je ručně psaný velmi úhledným písmem a starou angličtinou. A má nádherné obrázky, které doplňují vyprávění uvnitř. „Okamžitě jsi jdi umýt ruce a pojď jíst, Johne McEvene!“ okřikla ho opět  důrazným hlasem matka a on musí své čtení, které ho celého pohltilo na chvíli přerušit.
      Oběd rychle zhltl a už má deník opět v ruce. Text jej svým dějem plně strhává a on se seznamuje s mužem, který věří, že se pomstí soudci, který jej připravil o vše co měl a dostal sem. Znovu jsi vzpomněl na vyprávění dědečka o jeho cestě na lodi pro otroky a vězně. Také jel od ostrovu k ostrovu a sbíral ubožáky, kteří tu přežili a vezl je potom do Anglie.
       Po dlouhých deseti letech se dočkal autor deníku vysvobození. Paul se směl na pokraji svých životních sil po odpykání trestu vrátit domů. Deník tu zanechal, aby dal nálezci návod, jak na ostrově žít. Uvedl všechna místa, která tu objevil, rubal v nich kámen, kácel dřevo buše, stavěl obydlí a opravoval vězeňský tábor.
      Malý John poctivě přečetl vše, co v deníku stálo až došel k poslední stránce. Paul se na ní loučí s tímto místem jeho utrpení, bolu a zármutku. Podle textu má již svých několik věcí na lodi, co ho poveze domů. Jmenuje se Adellaide. Prý stejně, jako jeho milovaná žena.

       „Mami, dívej,“ vzkřikne John, „ta loď se jmenuje jako ty …“ Ona se otočí od věcí, co pomalu nakládá na malý člun a zpozorní. „Co jsi to říkal?“ Několika rychlými kroky je u Johna a deník bere do rukou. Opravdu to tam stojí a navíc … Ale to není možné… To přeci …

       Nohy se jí podlomí a ona usedá do rozpáleného písku pláže. Stále nechce věřit,

že by se to mohlo stát. Ten deník totiž, je psaný písmem, které velmi dobře zná. Ty známé tahy tužkou, ty obrázky … To všechno je přeci práce táty. Ale on přeci cestoval na lodích. Přes deset let byl pryč. Babička Adellaide vždy říkala, že jel vydělat na dům, ve kterém se pak ona sama narodila. Jako kouzelným proutkem pak ucítila tu známou vůni z dětství, na kterou již skoro zapomněla.
        Zavírá deník a zvedá se. Z černých desek vypadává malá fotografie. Je na ní muž opálený sluncem, kterak do písku zatlouká kříž. Pod fotkou je rukou dopsané, tak takto jsem tu skoro zemřel. Až nyní si všímá písma na jmenovce kříže. Celá zbledne, vždy´t to je – Paul McEven.  

 

 

Moře moře

Věra Hrdinová

 

Moře moře

Někdo touží

po moři lásky.

Jiný

po moři peněz.

A další zase

po moři slávy

a moři štěstí.

Mnozí si přejí

moře cestování.

 

A když přijedete k moři,

najdete tam jen

moře moře

Kontakt

Píšete do šuplíku?

+420 773 527 503

© 2012 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode